Imaginary

27. července 2013 v 19:48 | Zoe |  Jednorázovky

Imaginary


6.12 2005
18:00

,,Zdravím tě" zašeptala Suzen k maličkému dítěti co se krčilo v rohu pokoje na podlaze
,,Suzen?" Ellie do ní parkrát netrpělivě žduchla šlapkou své nohy ,,Jsi v pohodě?"
Suzen jen souhlasně kývla a dál upřeně hypnotizovala roh pokoje.
,,S kým jsi to mluvila?" nenechala se odbýt její kamarádka ,,chci to vědět!"
,,To nic..." Suzen s mávnutí rukou odtrhla oči od prázdné podlahy a poslední otázku nechala jen tak viset ve vzduchu.
Nemohla se vyrovnat s tolika věcmi, třeba s tím, že se v poslední době nechová dostatečně normálně, aby ji okolí nepovažovalo za blázna, nebo s tím, že vidí věci, co ostatní ne. A hlavně se nemohla vyrovnat s tou největší prázdnou dírou ve svém srdci, se smrtí Eliase. Nikdy o tom s nikým moc nemluvila, sama nevěděla jak, či proč by o tom měla mluvit...
Tížilo ji to jako těžký kámen, který za sebou bude táhnou nejspíš celý svůj život, nemůže o něm mluvit, ale nemůže nad ním jen bezcitně mávnout rukou.

20:15

Znuděně se otáčela na kolečkové židli u psacího stolu, zatímco z vedlejšího pokoje se tlumenně ozýval rock.
,,Suzen?" ozvalo se z kuchyně, když se hudba trochu ztišila ,,zajdi do obchodu"
,,OK" zabručela Suzen na svého, o dva roky staršího bratra Jerryho a oblékla si černou větrovku a huňatý svetr, který nosívala obzvlášť ve velkých mrazech.
Když vyšla z domu, ulice byly prázdné a tiché - stejně jako všechny sobotní večery. Vydala se po zamrzlém chodníku a vydechovala malé obláčky páry, obě ruce měla zasunuté hluboko v kapsách větrovky.
Náhle se ozvaly kroky ve sněhu, křupání námrazy a ledu přehlušilo i klidnou a pokojnou atmosvéru ulice.

20:25

Vyčerpaně se rozhlédla po ulici...nikdo za ní neběží,... zatím ne...
Věděla že nehmotné věci jí ublížit nemůžou, že všechny ty stíny a bytosti ze tmy jsou jen pouhými výplody její příliš bujné představivosti. Ale věděla že žijí - v její hlavě.
Ze tmy ulice se náhle pomalu vynořila temná postava, připomínala nenápadného kolemjdoucího, ale Suzen věděla, že tak dobré úmysly mít určitě nebude.
Ruce zabořené hluboko v kapsách, kapuce, jenž mu skrývala téměř celou tvář - to všechno působilo děsivě a zároveň i důvěrně známě.
Postava se potichu plížila hustou mlhou, přešla po autobusové zastávce. Mířila k ní.
Začaly jí drkotat zuby, nevěděla jestli strachem, či zimou. Ale oboje pocítila v příštích vteřinách opravdsu silně.
S každým krokem postavy jí krev v žilách tuhla čím dál tím víc.
Srdce jí zběsile bušilo, bála se, že až moc hlasitě.
Postava se přiblížila natolik, že jí Suzen stačila pohlůédnout do tváře.
Elias.

20:27

,,Suzen" Elias se nadechl na dlouhou větu, jeho průzračně modré hluboké oči se za svitu měsíce a hvězd krásně třpytily.
Suzen nevěděla co má říct, a na to, že právě mluví s mrtvolou bylo jen jediné vysvětlení - má opět halucinace.
,,Co tady děláš?" vydechla Suzen
,,No...vlastně, na to stejné jsem se chtěl zeptat já tebe..."
,, Tak ještě jednou Eliasi, co tady děláš?!" zopakovala o stupeň vyžším hlasem
,, Jsi, jsi přece..." pokračovala, aniž by ho nechala odpovědět ,,jsi přece mrtvý" vybouchla a zabořila ruce hluboko do svých dlaní.
,,Mrtvý?" vypadalo to, že Elias v příštích vteřinách ztratí svůj hlas, vyděšeně vykulil modré oči, ale jeho tvář přetrvala pořád kamenná, stejně jako tvář zkušeného pokerového hráče.
,,Vypadám snad, že bych byl mrtvý?" hlas mu začínal pomalu vypovídat svou službu
,,Promiň Eliasi, já...já..." Suzen popadala dech, když zrovna nebrečela "před rokem jsi zemřel, nepamatuješ si?"
Elias zakroutil hlavou a podíval se na ni tím, stašlivým pohledem, pohledem na blázna.
,,Suzen" začal opatrně ,,vím že je to k nevíře, ale já žiju, nikdy, nikdy předtím jsem nezemřel" mluvil s lehkou ironií v hlase
,,Eliasi, ty nejsi skutečný" popotáhla Suzen ,,jen si tě představuju, abych se smířila s tvou smrtí" po tvážích se jí kutálely kroupěje slz ,,je na čase, aby to skončilo" vytáhla z tašky kapesní nůž a rozpřáhla ruku, ve které ho svírala.
,, Ne, Suzen, ne, podívej se na mě, uklidni se" křičel bezradně Elias ,,ne, Suzen..."
,,Promiň Eliasi"
Pak už se jen zablyštil nůž ve svitu hvězd ale to ještě předtím, než se ozval strašlivý bolestný výkřik.

20:31

Eliasovo bezvládné tělo padalo k zemi, než dopadlo do Suziiného klína.
Proudy krve jí obarvily džíny a prosákly až na kůži. Sníh kolem ní se zbarvil do krvavě rudé.
,,Jen má fantazie" opakovala si Suzen ve své mysly ,,Jen má fantazie"
Kapesní nožík, jenž ležel ve sněhu vedle Elise, se dříve mohl pyšnit stříbrnou barvou oceli, teď byl pokrytý jen slepenou krví a sněhem.
Někde v dáli se ozvalo skřípění kol na zamrzlé vozovce a policejní siréna.
Auto zastavilo hned vedle chodníku a vylezli z něj dva vysocí muži s vysílačkami a policejními vestami.
,,Dobrý den" pozdravil jeden ze strážníků ,,co tady pohledáváte slečno?"
Suzen si byla jistá, že její výplody mysly nikdo nevidí
,,Jdu do obchodu" řekla předstíraným klidem. Těžce polkla. Cítila sucho v krku a kapičky potu na čele...nebo to byla krev?
,,Slečno, proč máte ruce od krve?" zeptal se strážník přísným, hlubokým hlasem.
Suzen se začali dělat mžitky před očima, oba strážníci, policejní auto, sníh zašpiněný od krve a mrtvý Elias splynuly v jeden velký flek v její mysli.
Slyšela tlumenné hlasy strážníků
,,Toho chlapce jste zabila vy?"
,,Co se stalo?!" křičel nějáký kolemjdoucí. Její hlava se ocitla v ledovém zábalu ze sněhu. Zima a strach jí prostouopili celým tělem.

Na víc si nikdy nevzpoměla.

7.12 2005

Postarší muž s plnovousem se konečně posadil do hlubokého křesla, aby mohl začít se svým vyprávěním pro své, o něco mladší, dychtivé obecenstvo.
Novináři, psychiatři a výzkumníci rozsedaní okolo muže napjatě čekali na jeho slova.
,,Co se stalo s tou dívkou?"
,,Zbláznila se?"
Otázky doléhaly ze všech stran...
,,Ano, úplně zešílela" doznal muž s předstíraným smutkem a bez černého svědomí, ten muž o ní nic nevěděl, stejně jako všichni ostatní - nikdy ji neviděli, ale její tragickou smrt přeměnili v peníze, slávu a výtisky v bulváru.
Živili se smutkem druhých, ale nikdy ho sami nezažili. Neštěstí ostatních jim připadalo svým způsobem vzrušující.
Stačilo jen přejít po ulici a vidět mrtvého chlapce, krev, a už je z vás terč všech médií.
,, Tvrdila, že její muž před rokem zemřel, že ano" pokračoval ,, ale on jen odjel studovat do zahraničí" ostatní rychle přikyvovali
,, Proč ho teda zabila? Není to hloupost?" podotkl jeden z novinářů
,, Myslela, že je to její halucinace"
,,A co jeho pohřeb, to byla taky halucinace?" nenechal se odbýt novinář
,, Jistěže" kývl muž
,, Já to nechápu!" křičeli jeden přes druhého
,, To já taky ne" řekl si pro sebe muž tak potichu, že to byla spíše jeho myšlenka, než zítřejší nadpis v novinách.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elenya | Web | 29. července 2013 v 11:28 | Reagovat

No páni, konec to řádně a překvapivě obrátil vzhůru nohama. Pokud ještě někdy něco podobného napíšeš, ráda si tvé dílo přečtu. :)

2 es ef | Web | 2. srpna 2013 v 18:08 | Reagovat

To je výborné.

3 Angela | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 9:25 | Reagovat

Skvěle napsaný příběh! Moc krásně se to četlo... :)

4 nhoriel | Web | 10. srpna 2013 v 16:53 | Reagovat

Dost smutný spis se zcela nečekaným koncem. Fantazie je jedna z nejkrásnějších věcí, kterou máme. Ovšem když dojde na extrémy...

5 Bay de la Mort | Web | 20. srpna 2013 v 17:40 | Reagovat

Súhlasím s každým jedným komentárom. Tu sa nič nedá vytknúť, píšeš naozaj dobre, pútavo. Paráda.

6 Elizabeth | Web | 23. srpna 2013 v 17:01 | Reagovat

Wow, wow, wow a ešte raz wow! Bolo to úplne skvelé! Mám srdce až v krku! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama